LedvinyProgres.cz - program renálního screeningu :: Nemoci ledvin - Cukrovka

Cukrovka - diabetes mellitus – nemoc národa

Diabetes mellitus je chronické onemocnění látkové výměny, které se vyznačuje zvýšenou hladinou cukru v krvi. Rozlišujeme dva typy s různým vznikem: typ I a typ II. Oba typy mají společné to, že mohou způsobit následná onemocnění a pozdější škody, jako jsou např. makroangiopatie a mikroangiopatie (poškození cév) spojené s rizikem mrtvice, dále kardiovaskulární onemocnění jako srdeční infarkt, poškození nervů se ztrátou citlivosti, syndrom diabetické nohy, cerebrovaskulární komplikace, jakož i poruchy funkce ledvin, jež mohou končit dialyzační léčbou. Diabetes mellitus (označován také jako cukrovka) je velkou výzvou, počet nemocných neustále narůstá, přitom většina z nich trpí cukrovkou typu II. Mezi 40. a 60. rokem života je postiženo více mužů, poté přibývá podíl žen. Přitom ženy onemocní mnohem častěji cukrovkou typu II než muži.

Insulin Dependent Diabetes Mellitus (IDDM)

Cukrovka typu I (dříve nazývána juvenilní diabetes) většinou začíná v mládí a vzniká na podkladě imunologického porušení ostrůvkových buněk pankreatu (slinivky břišní). Tyto ostrůvkové buňky produkují hormon inzulín, který je důležitý při zpracování glukózy z potravy. Porušením ostrůvkových buněk dochází k absolutnímu nedostatku inzulínu. Glukóza z potravy již nemůže být odbourána a hladina cukru v krvi stoupá. Léčba diabetu typu I spočívá v podávání inzulínu.

Non Insulin Dependent Diabetes Mellitus (NIDDM)

Cukrovka typu II, dříve také označovaná jako cukrovka dospělých nebo také stařecká cukrovka, se většinou rozvíjí ve vyšším věku. Buňky v těle, na nichž má inzulín působit, již na inzulín nereagují dostatečně a jsou vůči němu necitlivé. Tento relativní nedostatek inzulínu, nazývaný též inzulínová rezistence, je chápán jako důsledek trvale vysoké hladiny krevního cukru a inzulínu, což bývá např. u lidí s nadváhou. Léčba cukrovky typu II probíhá postupně: nejprve se pomocí diety a redukcí nadváhy zkouší snížit hladina krevního cukru. Nejsou-li dietetická opatření pro léčbu dostatečná, jsou podávány léky pro snížení krevního cukru a v pokročilém stádiu i inzulín.

Příznaky

K typickým klinickým příznakům především u cukrovky typu I patří silná žízeň, častější močení, náhlý hlad, svědivka, únava a náchylnost k infekcím (viz. tabulka). Závisí na míře nedostatku inzulínu a rozsahu z toho plynoucích změn látkové výměny. Objevují se více či méně v závislosti na charakteru a trvání existujícího nedostatku inzulínu a to izolovaně i kombinovaně. U cukrovky typu II mohou tyto příznaky chybět, neboť nemoc často začíná velmi pomalu.

Léčba aktivitou a správnou stravou

• Školení diabetiků
  Školení pacienta s cukrovkou je naprosto nezbytné. Poskytuje mu důležité informace o jeho nemoci a léčbě. To se týká především určování hladiny krevního cukru, užívání léků (zejména inzulínu), stravy a také možností vyvarování se komplikujících onemocnění. Informace o možnostech a termínech školení diabetiků pacientovi sdělí praktický lékař či diabetolog.
• Diabetická strava
  Zdravá strava má pro všechny pacienty s cukrovkou velký význam (především pro diabetiky typu II). Pomocí vyvážené stravy i pravidelným pohybem lze snížit tělesnou váhu, což přispívá ke zlepšení hodnot krevního cukru. Mnoho pacientů může takto výrazně snížit spotřebu tablet a inzulínu. Diabetická strava přitom nemusí automaticky znamenat přísnou dietu, při níž je nutné zříci se sladkostí nebo alkoholu. Důležitá je vyvážená strava, jež je doporučována i zdravým osobám. Aby byl diabetik v zaměstnání i ve volném čase schopný a výkonný, potřebuje stejně jako zdravá osoba příjem kalorií přiměřený fyzické činnosti. Důležité je, aby přijímané kalorie mohly být tělem zpracovány a uhlovodíky nebyly opět vylučovány jako cukr v moči.

Chronicky zvýšené hodnoty krevního cukru vedou ke změnám struktur na malých (diabetická mikroangiopatie) i velkých (diabetická makroangiopatie) cévách. Důsledkem mikroangiopatií dochází ke zvýšené propustnosti cévních stěn, což může vést ke krvácením, nebo vzniknou na cévních stěnách zduření, jež mohou způsobit uzavření cév s příslušnými poruchami prokrvení. Zvláštní formy diabetické mikroangiopatie se dají pozorovat především na oční sítnici (retina) a v ledvinách, kde mohou způsobit vážná onemocnění. Jedním z následků diabetické makroangiopatie je arterioskleróza. Zejména ve spojení se zvýšenými hodnotami krevního cukru, vysokým krevním tlakem, nadváhou a požíváním nikotinu jsou chronicky zvýšené hladiny krevního cukru výrazným rizikovým faktorem srdečního infarktu a mrtvice. Dalšími závažnými následky diabetu mellitu mohou být poruchy libida a problémy s erekcí.