- Diabetes typu I
Diabetes typu I
Diabetes typu I
Insulin Dependent Diabetes Mellitus (IDDM)
Cukrovka typu I (dříve nazývána juvenilní diabetes) většinou začíná v mládí a vzniká na podkladě imunologického porušení ostrůvkových buněk pankreatu (slinivky břišní). Tyto ostrůvkové buňky produkují hormon inzulín, který je důležitý při zpracování glukózy z potravy. Porušením ostrůvkových buněk dochází k absolutnímu nedostatku inzulínu. Glukóza z potravy již nemůže být odbourána a hladina cukru v krvi stoupá. Léčba diabetu typu I spočívá v podávání inzulínu.
- Příčiny diabetu typu I
Vzhledem k tomu, že diabetes typu I začíná zpravidla v mladém věku, byl dříve též označován jako juvenilní (mladický) diabetes. Dnes se předpokládá, že se jedná o druh autoimunní nemoci, která je v první řadě vyvolána určitými dědičnými faktory a prodělanou virovou infekcí. Až na několik výjimek mají všichni pacienti s cukrovkou typu I na svých bílých krvinkách speciální antigeny (HLA DR 3 a DR 4). Proto se u tohoto onemocnění předpokládá genetická vloha (predispozice). Dědičné znaky se nacházejí na krátkém rameni chromozomu č. 6. Existuje ovšem mnoho lidí, kteří jsou nositeli této dědičné informace a přesto diabetem neonemocní. Předpokládá se tedy, že k propuknutí nemoci přispívají kromě dědičných vloh i určité virové infekce. Jako spouštěcí viry přicházejí v úvahu hlavně viry spalniček, příušnic a chřipky. Taková virová infekce může u některých osob vyvolat tzv. autoimunní reakci. Tvoří se protilátky proti tělu vlastní tkáni, v tomto případě proti ostrůvkovým buňkám slinivky břišní. Tyto protilátky ostrůvkových buněk (ICA) vedou nakonec k úplnému zničení buněk vytvářejících inzulín. Nemoc se objeví poté, co je zničeno přibližně 80% těchto buněk. Mezi začátkem nemoci a nástupem prvních příznaků diabetu mohou uběhnout týdny, měsíce nebo i roky. Často se stává, že poté, co pacient ucítil první příznaky, dojde ke zdánlivému zlepšení stavu. Pacient se pak nachází v tzv. fázi remise (přechodné vymizení příznaků onemocnění), která však znamená pouze krátké pozastavení nemoci. Ve skutečnosti proces nemoci pokračuje tak dlouho, až jsou nakonec všechny ostrůvkové buňky zničeny a již není tvořen žádný vlastní inzulín. U cukrovky typu I tedy od počátku existuje pravý (absolutní) nedostatek inzulínu. Podávání inzulínu je tudíž jedinou léčbou vedoucí ke zlepšení příznaků. - Častost dědičnosti cukrovky typu I
Pravděpodobnost dědičnosti diabetu mellitu typu I z matky nebo otce na další generaci je 3-5%. Jsou-li oba rodiče diabetici typu I, stoupá riziko na 10-25%. Vlastní riziko propuknutí nemoci u sourozenců diabetických dětí je minimálně 10%.
Prognóza cukrovky typu I
Úplné vyléčení cukrovky typu I není dodnes možné. Nemoc může být léčena pouze symptomaticky. Existují pokusy výrazně oddálit nutné podávání inzulínu nebo potřebě podávat inzulin zcela zamezit. Nekteré experimentální přístupy jsou založeny např. na podání imunosupresivních léků (léků potlačujících imunitu) tak dlouho, dokud ostrůvkové buňky ještě produkují vlastní inzulín. Ani transplantace ostrůvkových buněk, popř. celé slinivky břišní, nebyla dosud příliš úspěšná.
