- Diagnóza diabetes
Diagnóza diabetes
Diagnóza diabetes
Příznaky
K typickým klinickým příznakům především u cukrovky typu I patří silná žízeň, častější močení, náhlý hlad, svědivka, únava a náchylnost k infekcím (viz. tabulka). Závisí na míře nedostatku inzulínu a rozsahu z toho plynoucích změn látkové výměny. Objevují se více či méně v závislosti na charakteru a trvání existujícího nedostatku inzulínu a to izolovaně i kombinovaně. U cukrovky typu II mohou tyto příznaky chybět, neboť nemoc často začíná velmi pomalu.
| Častost klinických symptomů diabetu | |
| silná žízeň | 67-91% |
| únava | 64-80% |
| častější močení | 40-75% |
| svědivka | 20-50% |
| náhlý hlad | 25% |
| poruchy vidění | 25% |
| náchylnost k infekcím | 10-15% |
Příznaky cukrovky typu I a II se liší.
Cukrovka typu II probíhá zpočátku zcela bez potíží, takže je často diagnostikována náhodně. 30-50% pacientů s cukrovkou typu II mají tak malé problémy, že nevidí důvod k vyhledání lékaře. Také u cukrovky typu I uběhnou často celé měsíce od začátku onemocnění až po první známky nemoci. K příznakům totiž dojde, až když je nefunkčních 80% ostrůvkových buněk. Prvním projevem onemocnění (na základě absolutního nedostatku inzulínu, což vede k neúplnému spalování tuků s následným překyselením krve) je tzv. diabetická ketoacidóza, někdy dokonce až hyperglykemické kóma (coma diabeticum).
Akutními život ohrožujícími situacemi
jsou jednak coma diabeticum, vznikající na základě extrémně vysokých hodnot krevního cukru, a jednak hypoglykemický šok, při němž jsou hodnoty krevního cukru silně sníženy.
Co je součástí správné diagnózy a pravidelné kontroly?
- Kontrola krevního cukru
Nalačno se hodnota krevního cukru běžně pohybuje pod 5,6 mmol/l a po jídle stoupá maximálně na 8 mmol/l. O cukrovce hovoříme, když je hladina krevního cukru nalačno více jak 7 mmol/l, případně po jídle (postprandiálně) nad 11 mmol/l. Hladiny krevního cukru pohybující se v rozmezí 5,6-7 mmol/l označujeme za porušenou glukózovou toleranci. Při hladině krevního cukru 9-10 mmol/l je překročen tzv. ledvinný práh pro glukózu, cukr pak nalézáme i v moči. - Kontrola cukru a ketonů v moči
Po překročení ledvinového prahu pro glukózu začíná tělo vylučovat přebytečnou glukózu do moči. Tento vyloučený cukr může být prokázán pomocí testovacích proužků, které citlivě reagují na glukózu. Jelikož inzulín má také význam při látkové výměně tuků, mohou být někdy prokázány i ketolátky (ketonurie). Jedná se o produkty metabolizmu, které vznikají při narušené látkové výměně uhlovodíků. - Orální glukózový toleranční test
Je-li při první kontrole zjištěno, že hladiny cukru v krvi se pohybují v mezní oblasti, doporučuje se pro další diagnostiku provést orální glukózový toleranční test (oGTT). U oGTT pacient obdrží ráno nalačno po prvním odběru krve 75 g glukózy rozpuštěné v 300 ml vody. Tento roztok musí během 10 minut pomalu vypít. 60 resp. 120 minut po začátku pití následují další odběry krve. Pokud jsou hodnoty krevního cukru nalačno vyšší než 7 mmol/l a krevní cukr po dvou hodinách je vyšší než 11 mmol/l v plné kapilární krvi (krev ze špičky prstu), je diagnostikována cukrovka. O tzv. porušené glukózové toleranci hovoříme tehdy, je-li krevní cukr nalačno nižší než 7 mmol/l a 2-hodinový krevní cukr se pohybuje mezi 8 a < 11 mmol/l. - Určení hodnoty HbA1c (glykovaný hemoglobin)
Poté, co je zjištěna diagnóza diabetu mellitu, je třeba, aby pacient měl hladinu krevního cukru i dále pravidelně měřenou. Ke kontrole účinnosti zavedené léčby je vhodná mimojiné i hodnota HbA1c. Ta udává v procentech podíl krevního barviva s navázanou glukózou, která se běžně pohybuje mezi 4-6% a závisí přímo na hladině krevního cukru. Pomocí hodnoty HbA1c lze zjistit stav krevního cukru za posledních osm až deset týdnů. Pro optimálně probíhající léčbu by měl HbA1c být vždy nižší než 7%.
