LedvinyProgres.cz :: Léčba cukrovky - Nemoci ledvin

Léčba aktivitou a správnou stravou

• Školení diabetiků
  Školení pacienta s cukrovkou je naprosto nezbytné. Poskytuje mu důležité informace o jeho nemoci a léčbě. To se týká především určování hladiny krevního cukru, užívání léků (zejména inzulínu), stravy a také možností vyvarování se komplikujících onemocnění. Informace o možnostech a termínech školení diabetiků pacientovi sdělí praktický lékař či diabetolog.
• Diabetická strava
  Zdravá strava má pro všechny pacienty s cukrovkou velký význam (především pro diabetiky typu II). Pomocí vyvážené stravy i pravidelným pohybem lze snížit tělesnou váhu, což přispívá ke zlepšení hodnot krevního cukru. Mnoho pacientů může takto výrazně snížit spotřebu tablet a inzulínu. Diabetická strava přitom nemusí automaticky znamenat přísnou dietu, při níž je nutné zříci se sladkostí nebo alkoholu. Důležitá je vyvážená strava, jež je doporučována i zdravým osobám. Aby byl diabetik v zaměstnání i ve volném čase schopný a výkonný, potřebuje stejně jako zdravá osoba příjem kalorií přiměřený fyzické činnosti. Důležité je, aby přijímané kalorie mohly být tělem zpracovány a uhlovodíky nebyly opět vylučovány jako cukr v moči.

Praktické rady pro diabetiky:

• více malých jídel (pět až šest) denně je lepší než méně velkých, neboť spotřeba inzulínu pak podléhá menším denním výkyvům
• vhodnější je strava s nízkým obsahem tuků a větším množstvím ovoce a zeleniny
• celozrnné produkty vedou k pomalejšímu uvolňování uhlovodíků a tím přispívají k vytvoření vyrovnanější hladiny krevního cukru
• potravinám obsahujícím lehce vstřebatelné uhlovodíky, jako je čistá glukóza nebo cukr na vaření, by se diabetici naopak měli vyhýbat, neboť způsobují prudký nárůst glykemie; není však v žádném případě nutné se jich zcela vzdát
• k dobrému „propláchnutí“ ledvin by měli diabetici stejně jako zdraví jedinci dbát na dostatečné pití tekutin (alespoň 1,5 litru denně)
• kafe a černý resp. zelený čaj nejsou k hydrataci vhodné, neboť působí především močopudně a tím "vysušují" organismus

Pohyb

• Pohyb je pro diabetiky vedle zdravé výživy stejně důležitý, je druhou možností jak proti cukrovce aktivně bojovat. Práce svalů zvyšuje spotřebu energie, zlepšuje citlivost buněk na inzulín a vede k poklesu hladiny krevního cukru. Pravidelný aktivní pohyb je tedy velmi vhodný. Už jen delší procházky každý den (alespoň 45 minut) mají pozitivní efekt. Fyzická činnost by se však neměla přehánět. Náhlé velké sportovní zatížení u netrénovaného jedince může stavu glykemie dokonce uškodit a narušit tak rovnováhu metabolizmu.

Medikamentózní léčba

• Léčba cukrovky typu I
  Cukrovka typu I se vyznačuje absolutním nedostatkem inzulínu. Léčba inzulínem musí proto začít bezprostředně po stanovení diagnózy. Léčba prostřednictvím orálních antidiabetik nemá smysl, protože je založena na zvýšení sekrece inzulínu z ostrůvkových buněk, které však u cukrovky typu I ztratily svou funkci. Skutečnost, že včasná a důsledná normalizace látkové výměny pomocí inzulínu příznivě ovlivňuje dobu a rozsah již zmíněné fáze remise, je dostatečným důvodem pro to, aby se u cukrovky typu I neváhalo se započetím léčby inzulínem.
• Léčba cukrovky typu II
  Lidé s cukrovkou typu II trpí v první řadě poruchou činnosti inzulínu a ne absolutním nedostatkem inzulínu. Základem nemoci je často nezdravý způsob stravování spojený s chorobnou otylostí. Zde jde především o snížení tělesné váhy změnou stravovacích návyků. Jestliže dietetická opatření nestačí hladinu krevního cukru odpovídajícím způsobem snížit, je u diabetiků typu II možná léčba orálními antidiabetiky. Rozlišujeme přitom tři skupiny těchto léků s naprosto různými mechanismy působení:
  • Látky k oddálení vstřebávání uhlovodíků:
    K nim patří jednak látky, které silně bobtnají ve střevě a způsobují pocit plnosti, čímž je obecně omezen příjem potravy. S tím souvisí automatické snížení přijatého množství uhlovodíků. Dále existují léky, jež ve střevě zabraňují průběhu určitých chemických reakcí na glukózových molekulách potravy. Tímto způsobem je snižován příjem glukózy střevem.
  • Sulfonyl močovina:
    Sulfonyl močovina zvyšuje citlivost ostrůvkových buněk na zvýšení krevní glukózy, čímž má vliv na intenzívnější vyměšování inzulínu. Pacienti s cukrovkou typu II často reagují nejprve dobře. S postupujícím onemocněním, kdy jsou ostrůvkové buňky slinivky břišní vyčerpávány zátěží trvale zvýšené produkce inzulínu, má však působení těchto léků zpravidla klesající efekt. Pro normalizaci stavu metabolizmu je nevyhnutelná léčba inzulínem.
  • Biguanidy:
    Biguanidy zvyšují zpracovávání glukózy na periferii, např. ve svalech. Kromě toho brzdí tzv. glukoneogenezi, tj. tvorbu glukózy z jiných produktů metabolizmu, jako jsou proteiny.

Stupňovitá léčba cukrovky typu II

1. Změna způsobu stravování: cílem je snížení hmotnosti; často nejsou zapotřebí žádné léky
2. doplňkově akarbóza a/nebo metformin
3. kombinace se sulfonyl močovinou
4. doplňkové podání inzulínu, jestliže podání orálních antidiabetik přestane mít efekt (Toto se většinou stává cca 5-10 let po zjištění diabetu. Později se přejde na léčbu inzulínem.)

Základní informace o inzulínu

Léčba inzulínem se v posledních desetiletích neustále vyvíjí. Přesto ani dnes není možné podáním inzulínu zcela zabránit vzestupu glykemie objevujícím se po jídle. Důvodem je skutečnost, že než se podkožně aplikovaný inzulín vůbec dostane do krve a může zde začít účinkovat, uběhne určitá doba. Jak v minulosti tak v současnosti byly a jsou k dispozici následující možnosti:

• Běžný inzulín:
  První léčba inzulínem byla uskutečněna v lednu 1922. Zprvu byly k dispozici pouze krátkodobě působící inzulíny. Bazální inzulín: Od roku 1930 se léčba inzulínem zásadně změnila zavedením tzv. bazálního inzulínu. Tyto inzulíny jsou z místa vpichu z podkoží vstřebávány pomaleji, takže působí delší dobu. Jestliže dříve byly zapotřebí 3-4 injekce denně, nyní postačily 1-2 denní dávky inzulínu. Zavedení bazálních inzulínů bylo pokládáno za rozhodující zlepšení kvality života lidí s cukrovkou. Zkušenosti posledních desetiletí však ukázaly, že obvyklá léčba inzulínem, jež se z tohoto vyvinula, je s 1-2 injekcemi denně nefyziologická a neodpovídá požadavkům na sladění příjmu potravy, léčby inzulínem a tělesného pohybu. Léčba bazálními inzulíny bez přidání běžného inzulínu vede k nežádoucímu chronickému hyperinsulinismu, který neumožňuje přesné nastavení dávkování inzulínu pacientem.
• Intenzifikovaná inzulínová léčba:
  Další vývoj inzulínových preparátů a forem aplikace inzulínu v posledních letech umožnil zavedení tzv. intenzifikované inzulínové léčby, při níž pacient neustále přizpůsobuje dávku inzulínu aktuální hodnotě krevního cukru. Předpokladem pro to je pravidelné zjišťování hladiny krevního cukru.
• Inzulínová pera:
  Podkožní injekce inzulínu mohou být aplikovány pomocí "pera". Jedná se o injekční pomůcky podobné plnicím perům, které obsahují inzulín v předpřipravených zásobnících (cartridge) a ze kterých je stisknutím pístu vpíchnuta požadovaná dávka inzulínu.

Inzulínové pumpy:

Neustálý přísun inzulínu je možný prostřednictvím tzv. inzulínové pumpy. Tyto dávkovací přístroje naplněné inzulínem velikosti krabičky cigaret pacient stále nosí na svém těle, přičemž kanylou, jež se nachází pod kůží, pravidelně vydávají určité naprogramované množství inzulínu. Kromě toho umožňují před jídly vyvolat extra dávky inzulínu. Inzulínové pumpy však nemají zatím senzor, jež by umožnil samostatně regulovat hladinu krevního cukru a tímto způsobem pacientovi s cukrovkou zajistil téměř úplnou nezávislost na jeho onemocnění.