- Obecně o cukrovce
Obecně o cukrovce
Obecně o cukrovce
Cukrovka - diabetes mellitus – nemoc národa
Diabetes mellitus je chronické onemocnění látkové výměny, které se vyznačuje zvýšenou hladinou cukru v krvi. Rozlišujeme dva typy s různým vznikem: typ I a typ II. Oba typy mají společné to, že mohou způsobit následná onemocnění a pozdější škody, jako jsou např. makroangiopatie a mikroangiopatie (poškození cév) spojené s rizikem mrtvice, dále kardiovaskulární onemocnění jako srdeční infarkt, poškození nervů se ztrátou citlivosti, syndrom diabetické nohy, cerebrovaskulární komplikace, jakož i poruchy funkce ledvin, jež mohou končit dialyzační léčbou. Diabetes mellitus (označován také jako cukrovka) je velkou výzvou, počet nemocných neustále narůstá, přitom většina z nich trpí cukrovkou typu II. Mezi 40. a 60. rokem života je postiženo více mužů, poté přibývá podíl žen. Přitom ženy onemocní mnohem častěji cukrovkou typu II než muži.
Inzulín reguluje hospodaření s cukrem v organismu
Typickým znakem diabetu mellitu je zvýšená koncentrace cukru v krvi (hyperglykemie). Příčiny hyperglykemie mohou být různé: u cukrovky typu I se již netvoří vlastní inzulín (absolutní nedostatek inzulínu), přičemž u cukrovky typu II buď nemůže být inzulín, jehož je dostatek, v dostatečném množství uvolňován nebo nemůže plně rozvinout svůj účinek na buňkách v těle (relativní nedostatek inzulínu).
- Slinivka břišní produkuje inzulín
Slinivka břišní (pankreas) je malý žlázový orgán v horní části břicha člověka. Má dvě velmi rozdílné funkce. Jako žláza s vnitřní sekrecí produkuje slinivka břišní inzulín a odevzdává jej přímo do krve, jakmile po jídle stoupne cukr v krvi. Existuje tedy přímý vztah mezi hodnotou cukru v krvi a produkcí inzulínu. Kromě toho vytváří slinivka jako žláza trávicího kanálu sekret, který obsahuje enzymy potřebné pro trávení bílkovin, uhlovodíků a tuků. Tyto tzv. břišní sliny (přibližně 0,5-1,5 l denně) postupují do tenkého střeva. Zde jejich enzymy způsobují, že bílkoviny, uhlovodíky a tuky přijaté z potravy jsou rozkládány tak, že se dostanou do krevního oběhu a mohou být zužitkovány v organismu. - Inzulín je produkován v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní
Buňky, v nichž je inzulín tvořen, se nazývají Langerhansovy ostrůvky (podle jejich objevitele Paula Langerhanse) nebo také B-buňky. Jsou ostrůvkově ve skupinách rozmístěny po celé slinivce břišní. Zdravý dospělý člověk má přibližně 1 milion těchto ostrůvkových buněk. - Úloha molekul inzulínu po přijetí potravy
Molekula inzulínu je bílkovina a skládá se ze dvou řetězců aminokyselin. Při regulaci látkové výměny u člověka zaujímá centrální úlohu. Při nárůstu hladiny cukru v krvi, např. po jídle bohatém na uhlovodíky, je inzulín tvořen slinivkou břišní a vylučován do krve. Tento inzulín pak působí na tzv. receptorech inzulínu („čidlech“) určitých buněk v těle, především ve svalové a tukové tkáni, a zajišťuje, aby tyto tělové buňky mohly z krve přijímat glukózu a zpracovávat ji. To se děje zvýšením propustnosti (permeability) pro glukózu na stěnách těchto buněk. Jedná se při tom o selektivní proces, který se neděje u všech buněk v těle; z toho důvodu nemohou také všechny buňky glukózu z krve přijímat. Glukóza je důležitým dodavatelem energie pro mnoho buněk v těle. Jen s pomocí této energie jsou např. svalové buňky schopné vykonávat svou úlohu. Kromě zpracovávání glukózy z přijaté potravy působí hormon inzulín i na látkovou výměnu tuků a na zpracovávání aminokyselin, jež jsou stavebními kameny bílkovin.
Historie diabetu mellitu
Již v roce 100 našeho letopočtu prohlásil Aretaios: "Diabetes je záhadná nemoc."
Diabetes pochází z řečtiny a v podstatě znamená "roztahujíce nohy" (kvůli zvýšenému močení). Obecně se však výraz překládá jako "protékat" nebo také "úplavice cukrová". Mellitus je latinské slovo a znamená "sladký" či "medový". Diabetes mellitus se dá tudíž označit jako "medově sladký průtok" nebo také "úplavice cukrová".
- Poprvé byla sladká chuť moči popsána v 17. století anglickým lékařem a filozofem Thomasem Willisem. "Ochutnání" moči bylo v té době jedinou možností, jak nemoc diagnostikovat.
- V roce 1889 popsal berlínský patolog Paul Langerhans ostrůvkové buněčné útvary ve slinivce břišní u člověka, tyto útvary dodnes nesou jeho jméno. O funkci těchto buněk však Langerhans ještě nic nevěděl.
- Rovněž v roce 1889 prokázali farmakolog a internista Joseph Freiherr von Mering a internista Oskar Minkowski souvislost mezi slinivkou břišní a diabetem mellitem. Operativně odstranili slinivku břišní u psa a vytvořili tímto způsobem uměle diabetes.
- V roce 1921 se kanadským fyziologům Siru Fredericku Grantu Bantingovi a Charlesi Herbertu Bestovi podařilo získat inzulín z tkáně slinivky břišní a vstříknout jej psovi, jemuž byla slinivka břišní předem operativně odstraněna.
- V roce 1922 byl první člověk léčen inzulínem.
- V roce 1960 se podařilo rozluštit chemickou strukturu hormonu inzulínu.
- V roce 1976 se poprvé podařilo přeměnit vepřový inzulín v lidský.
Od roku 1979 se lidský inzulín vyrábí genovou technologií.
