LedvinyProgres.cz - program renálního screeningu :: Dieta

Dieta u pacientů s onemocněním ledvin a močových cest musí vedle své role výživové být do určité míry i léčebná. Musí být sestavena tak, aby pokryla základní výživové požadavky organismu, byla lehce stravi­telná, nedráždivá a doplněna tekutinami přispívala k zdravě či stabili­zaci stavu nemocných. Současně z ní musí být vyloučeny látky, které naopak podporují metabolické poruchy vedoucí např. ke zvýšené tvor­bě močových kamenů.

Každá dieta je charakterizována svým složením jednotlivých živin a obsahem energie. Živinami jsou v naší stravě bílkoviny (živočišné a rostlinné), tuky (též živočišné a rostlinné, navíc obsahující nasycené a nenasycené mastné kyseliny) a cukry (jednoduché a složené). Obec­ně se ve stravě doporučuje přibližné zastoupení rostlinných a živočiš­ných bílkovin v poměru 1:1

Rostlinné bílkoviny mají výhodu především v bohatším zastoupení rostlinné vlákniny, živočišné jsou naopak kvalitnější vyšším obsahem nezbytných aminokyselin (stavební kameny bílkovin těla). Množství bílkovin v dietě se řídí úrovní funkce ledvin. Bílkoviny obsahují ve značném množství některé minerály, především draslík a fosfor. Mléč­né bílkoviny mají též značný obsah vápníku. Tuky představují velmi významný zdroj energie a v rozumné míře by měly být konzumovány i nemocnými. Převahu by měly tvořit tuky rostlinného původu, obsa­hující značné množství výhodných nenasycených mastných kyselin. Cukry (sacharidy, uhlovodany) tvoří hlavní součást stravy většiny ne­mocných. Nemocní se nesmějí sacharidy přejídat, většinu příjmu by měly tvořit látky škrobové povahy (polysacharidy).

Bez těchto látek by podávaná dieta byla nejen chuťově nevyvážená, ale především jako neplnohodnotná by vedla brzy k projevům orgáno­vého poškození.

Příjem tekutin má být regulován s ohledem na jejich výdej. V průmě­ru má činit 1,5-21. Při doplňování tělesných tekutin minerálními voda­mi si musíme být vědomi, že minerální vody obsahují více než i g pev­ných minerálních látek na i litr vody, což může být na jedné straně výhodné při doplňování ztrát minerálů, na druhé nebezpečné při jejich nadměrné retenci.

Pro úpravu stravy při infekcích močových cest platí:

1. Strava musí být nedráždivá. Omezujeme ostré koření (pepř, papriku, nové koření, tymián, muškátový oříšek apod.), které nahrazujeme pažitkou, zelenou petrželkou či koprem.
2. Běžná kuchyňská úprava stravy je možná, dovoleno je pečení, sma­žení i dušení, je možno používat i masové vývary. Vynechat je však nutné jídla pikantní, jako jsou kořeněné paštiky, zvěřina, rybí saláty, uzeniny, pikantní omáčky, sardelky, hořčice apod.
3. Ve stravě zvyšujeme obvykle přívod tekutin asi na 2 litry denně, ne­boť, jak již bylo uvedeno, zředění moči pomáhá při léčbě močové in­fekce. Nevhodné nápoje jsou silná zrnková káva, silný ruský čaj, větší množství kakaa a čokolády, pivo, víno a likéry. Vhodnými nápoji jsou naopak šípkový čaj, přírodní ovocné šťávy a minerální vody. Při tvor­bě močových kamenů se osvědčil čaj bezinkový.
4. Dbáme o pravidelné vyprazdňování střev, proto i z tohoto důvodu zařazujeme do jídelního lístku dostatečné množství vhodné zeleniny a ovoce, především v syrové formě, s bohatým zastoupením vitami­nu C. Vhodné jsou ale i kompoty.
5. Sytivost stravy neomezujeme, zvláště u nemocných s horečkou. Denní energická hodnota je určena především výdejem energie, podobně jako u zdravého člověka.
6. Poměr jednotlivých živin zůstává stejný jako u zdravého člověka.

Toto onemocnění je způsobeno akutním imunologickým zánětem, postihujícím především ledvinná klubíčka. Nejčastěji se vyskytuje u mladších jedinců, v určité časové latenci po proběhlé bakteriální či vi­rové infekci. Léčebné opatření spočívá v klidu na lůžku, podávání šetří­cí diety a dostatku tekutin. Pokud má nemocný výrazněji sníženou led-vinnou funkci s omezením tvorby moči, je nutné i omezení příjmu tekutin (na 500-600 ml/den). U nemocných se závažným zvýšením krevního tlaku omezujeme v dietě kuchyňskou sůl. Léčení pomocí dialýzy je nutné výjimečně.

Dieta při akutní pyelonefritidě má být nedráždivá, se zákazem alko­holu, černé kávy, masových a zeleninových vývarů a ostrého koření. Svým charakterem je to dieta šetřící. Doporučuje se navíc zvýšit příjem tekutin tak, aby objem moči se za 24 hodin pohyboval kolem 2litrů. Nemocný může pít jakékoliv nealkoholické nápoje, vhodný je urologic­ký čaj a z minerálních vod především mariánsko-lázeňská Rudolfka. Tato pravidla platí, pokud není porušena funkce ledvin, jestliže k tomu do­jde, řídí se úprava diety především stupněm a charakterem této poruchy.

Dieta při chronické pyelonefritidě se řídí zásadami, platnými pro výživu nemocných s infekcí močových cest. Podává se dieta šetřící, při snížené funkci ledvin dieta s omezením příjmu bílkovin či nízkobílkovinná.

Jedním z opatření, jímž je možno bojovat proti infekcím močových cest, je střídání kyselé a zásadité reakce moči. Mění se tím prostředí, ve kterém bakterie přežívají a rozmnožují se. Změny reakce moči je mož­né dosáhnout podáváním solí některých látek (např. chloridu amonné­ho či bikarbonátu sodného). Stejného účinku lze u některých osob do­sáhnout i úpravou diety, v níž převažují potraviny, které způsobují kyselou či zásaditou reakci moči.

Potraviny působící kyselou reakci moči:

všechny druhy masa, vnitřnosti, uzeniny, šunka, masové vývary, ryby, sádlo, máslo, tvaroh, sýry, vejce, luštěniny, čokoláda, ořechy, rů­žičková kapusta, zelený hrášek, brusinky, rybíz, sušené švestky, ořechy, ovesné vločky, těstoviny, chléb, moučníky, zčásti obiloviny.

Potraviny vyvolávající zásaditou reakci moči:

mléko, cukr, čaj, rajčata, červená řepa, celer, špenát, mrkev, hlávkový salát, brukev, chřest, zelí, kapusta, brambory, okurky, ředkvičky, jablka, třešně, banány, pomeranče, fíky, sušené meruňky.

Chronická glomerulonefritida je onemocnění navazující na akutní imunologický zánět ledvin. Ten může u řady nemocných probíhat ne­nápadně, a to až do stadia významného poškození funkce ledvin. Velmi často v moči zjišťujeme bílkovinu, červené krvinky, většinou však pou­ze mikroskopicky. Někdy u nemocných zjišťujeme otoky a často i zvýše­ní krevního tlaku.

Ordinovaná dieta musí respektovat stupeň omezení ledvinných funkcí a většinou u těchto nemocných omezujeme příjem bílkovin. Musí být však zachován dostatečný příjem energie, především ve formě sacharidů. Ve stravě musí být také dostatečný přísun vitami­nů - především C a B skupiny - a stopových prvků (zinek, hořčík). Při počínajícím selhání ledvin ordinujeme dietu nízkobílkovinnou, při po­kročilém přísně nízkobílkovinnou, doplněnou často aminokyselinami a jejich ketoanalogy.

Historie dietních režimů má v nefrologii již dlouhou tradici. V po­sledních letech se postup v dietních opatřeních u některých chorob mění jak s rozvojem poznání příčin, tak především s rychlým rozvojem nových léčebných postupů. Příkladem může být postup u nemocných se sníženou a následně selhanou funkcí ledvin.

Dříve byli tito nemocní léčení přísnou nízkobílkovinnou dietou prak­ticky až do samého konce. S rozvojem léčby pomocí umělé ledviny se musela upravit i dietoterapie. V počátečných stadiích u těchto nemoc­ných mírně omezujeme přísun bílkovin, ale také tuků.

V dalším průběhu onemocnění se ještě o něco sníží příjem bílkovin, v některých případech se omezí i přísun soli (tehdy, když má nemocný vysoký krevní tlak a otoky). Při zahájení léčby umělou ledvinou se na­opak musí zvýšit příjem bílkovin a energie, i když tito nemocní musí omezovat příjem draslíku, fosforu a tekutin.