LedvinyProgres.cz - program renálního screeningu :: Screening

Nemoci ledvin se vyvíjejí různě dlouho a podle míry úbytku funkce ledvin se rozdělují do 5 stádií. Naprostá většina nemocných nevyvine nezvratné - konečné 5. stádium. Na následujícím obrázku jsou zobrazena jednotlivá stádia a po kliknutí na otázky se dozvíte odpovědi co dělat při vývoji onemocnění.

Chronické onemocnění ledvin je definováno jako anomálie ledvin nebo jako přítomnost ukazatele poškození ledvin – například bílkoviny či krve v moči, zvýšení močoviny nebo kreatininu v krvi, nebo snížení funkce ledvin přetrvávající přibližně 3 měsíce a déle. 

Je mnoho příčin, které způsobují chronické onemocnění ledvin. Ledviny mohou být postiženy cukrovkou, vysokým krevním tlakem, dědičným onemocnění – např. mnohočetnými cystami v ledvinách,  či vrozenou abnormalitou. Další, v našich poměrech již méně častou příčinou, může být glomerulonefritida – zánět glomerulů - ledvinových klubíček, která může vzniknout náhle po akutní infekce např. horních cest dýchacích, nebo vzniká plíživě, začátek se nedá přesně vystopovat.  K poškození funkce ledvin mohou vést i opakovaně vznikající ledvinové kameny a infekce ledvin a vývodných cest močových. K poškození ledvin může dojít vlivem jedovatých látek, drog a některých léků, často léků ze skupiny analgetik, tedy léků tlumících bolest.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Příznaky, které se objevují u onemocnění ledvin mohou být velmi pestré a jejich výskyt může být různě intenzivní v závisloti na závažnosti a délce trvání onemocnění. Velmi často jsou ale onemocnění ledvin asymptomatická (nemají žádné příznaky). Pokud se nějaké příznaky objeví, ne vždy musí mít trvalý charakter. Po určité době mohou samy vymizet, či se zlepšit. Pokud ale přetrvávají, je vždy nutné co nejdříve navštívit lékaře, který by se měl pokusit odhalit jejich příčinu. U některých onemocnění ledvin se může vyskytovat více příznaků najednou a to v různém časovém sledu. Kombinace více příznaků často signalizuje závažnější průběh onemocnění a proto je nelze podceňovat. Na druhou stranu je možné, že příznaky spojené s postižením ledvin mají příčinu v jiném celkovém onemocnění organizmu, po kterém je třeba pátrat (metabolické poruchy, poruchy krevní srážlivosti a krvetvorby, infekční onemocnění, toxické vlivy zevního prostředí či léků a řada dalších).

Přečtěte si k této problematice:

• Příznaky spojené s poruchou funkce ledvin
• Příznaky spojené s vlastním onemocněním ledvin
  • Bolesti v bedrech a při močení
  • Hypertenze
  • Otoky
  • Snížený / zvýšený výdej moči
  • Změna charakteru močení a vzhledu moči
  • Další příznaky

Odkazy na jednotlivé sekce:

1. Mám opakovaně abnormální nález v moči, vyšetřil mě již nefrolog?
   Jaké jsou nejčastější příčiny chronického onemocnění ledvin?
2. Mám onemocnění ledvin – co má dělat?
   Může být onemocnění ledvin vyléčeno?
3. Opravdu mi hrozí selhání ledvin?
4. Jakou volbu léčby náhrady funkce ledvin si zvolím?
   Podstoupil jsem očkování proti hepatitidě B?
5. Jsem sledován v transplantačním centru?
   Mám založenou cévní spojku k hemodialýze?
   Kdy se zahájí dialyzační léčba?

Onemocnění ledvin a močových cest mohou být někdy doprovázena bolestmi v bedrech. Jde jednak o tupé bolesti na jedné či obou stranách páteře, které nebývají závislé na poloze (na rozdíl o bolestí způsobených onemocněními páteře) a které mají trvalý charakter. Tento typ bolesti je způsoben zvětšením objemu ledviny v důsledku jejího otoku a tlaku na vazivové pouzdro ledviny. Bývá způsoben zánětlivými onemocněními ledviny/ledvin, často se vyskytuje u akutního selhání ledvin s poruchou výdeje moči. Druhým typem bolesti u postižení ledvinné pánvičky a močovodu jsou bolesti kolikovitého (křečovitého) charakteru, které přicházejí ve vlnách s atakami zhoršení či spontánního zlepšení. Bývají většinou jednostranné a mohou vystřelovat podél průběhu močovodu do třísla. Jsou často velmi intenzivní a bývají spojeny s vegetativními příznaky jako je pocení, pocit na zvracení a na omdlení, zrychlené dýchání a někdy i zástava močení. Nejčastějšími příčinami tohoto stavu jsou překážky v močovodu (močové kameny, močový písek či krevní sraženina, nekróza papily při nadměrném užívání analgetik) či záněty močovodu a pánvičky. U těchto bolestí nemocným někdy pomáhá změna polohy či aplikace tepla. Třetí typ bolesti se nejčastěji vyskytuje u infekcí močového měchýře a močové trubice (cystitida, uretritida), při kterých se objevuje pálivá, někdy velmi intenzivní až řezavá bolest, která doprovází močení a zesiluje při domočování. Někdy mají pacienti pocit nedostatečného vyprázdnění močového měchýře bezprostředně po vymočení a nebo se může objevit i několik kapek krve. Všechny výše zmíněné příznaky onemocnění ledvin spojené s bolestmi mohou být nebezpečné a nemocný by měl bezprostředně navštívit lékaře.

Ledviny jsou díky své stavbě a bohatému prokrvení nezřídka cílem řady imunitních procesů, které postihují nejen ledvinný parenchym, ale i další tkáně (systémový lupus erythematosus, zánětlivá onemocnění cév, revmatická onemocnění). Často bývají postiženy i u řady metabolických (diabetes mellitus, amyloidóza) a vrozených onemocnění (Alportův syndrom, polycystické onemocnění ledvin, Fabryho choroba), která se na svém počátku mohou projevovat i postižením jiných orgánů, než jen ledvin. Mezi nespecifické projevy těchto onemocnění mohou patřit delší dobu trvající teploty, bolesti kloubů a jejich otoky, kožní změny, únava, problémy s viděním a další.

je mimotělní metoda náhrady funkce ledvin. Krev je vedena hadičkami z těla pacienta do přístroje (umělá ledvina) na filtr. Do filtru proudí v opačném směru dialyzační (očišťovací ) roztok, do kterého škodliviny z těla přecházejí. Procedura trvá průměrně 4 hodiny a provádí se obvykle 3x týdně. Pacient na ni dojíždí z domova.

Aby bylo možné zajistit dostatečný krevní průtok umělou ledvinou, je nutné mít speciální přístup k cévnímu systému pacienta.  Buďto je zavedena tenká plastová hadička (nazývaná katétr) do velké cévy na krku, případně v třísle. Tento cévní přístup je většinou dočasný. Pro dlouhodobé užití je výhodnější provést malou operaci, při které je v podkoží spojena tepna a žíla, čímž vznikne silnější céva dávající dostatečný krevní průtok (nazývaná píštěl nebo fistule). Další možností je spojit v podkoží tepnu a žílu hadičkou z měkkého plastu (graft, cévní štěp). Založení cévního přístupu musí předcházet vlastnímu zahájení dialyzační léčby nejlépe o 3 měsíce, to proto, že jeho vyzrávání a funkčnost trvá minimálně 6 týdnů.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

V principu existují tři metody náhrady funkce ledvin.

1. Transplantace ledviny od žijícího dárce
2. Hemodialýza
3. Peritoneální dialýza

Všechny tři metody lze použít u všech nemocných za předpokladu, že splňují indikace k použití metody a rovněž, že neexistují její kontraindikace. Po úspěšné transplantaci je tak možno zahájit některou z dialyzačních léčeb. Naopak, pokud nemocný nemá svého žijícího dárce, je u něj zahájena dialyzační léčba a nemocný čeká na transplantaci ledviny v tzv. čekací listině. Nemocní, kteří nemohou podstoupit transplantaci ledviny ze zdravotních důvodů, mohou být léčeni metodami peritoneální dialýzy a následně hemodialýzy, případně naopak.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Transplantace ledvin jsou v České republice prováděny v pražském IKEM (dospělí) a v Motole (děti), u dospělých jsou dále transplantace ledvin prováděny v Plzni, Hradci Králové, Brně, Olomouci a Ostravě.

Pokud jste dlouhodobě sledován/a pro postupující onemocnění ledvin u neurologa, měl/a byste být dostatečně předem vyšetřen/a s cílem posoudit, zdali jste vhodným kandidátem/kandidátkou transplantace ledviny. Pokud ano, není na co čekat a máte být odeslán/a do předtransplantační ambulance příslušného transplantačního centra. Tamní lékaři Vás vyšetří a doplní některá další potřebná vyšetření. Pokud máte žijícího dárce v okruhu Vašich blízkých, bude připravována transplantace od žijícího dárce, v případě, že tomu tak není, můžete být zařazen do čekací listiny k transplantaci od zemřelého dárce, za situace, kdy do zahájení dialyzační léčby zbývají tři a méně měsíců nebo pokud Vaše funkce ledvin (glomerulární filtrace) poklesla pod 0,17 ml/s. Další informace můžete nalézt na stránkách http://www.transplantace.eu/ 

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Osoby s větším rizikem onemocnění

• Diabetes Mellitus
• hypertenzí
• rodinná anamnéza diabetu, hypertenze nebo chronického onemocnění ledvin

Období, kdy se pacient  připravuje na zahájení dialyzačního léčení, je pro něho obvykle velmi těžké, zejména z psychického hlediska. Lze říci, že téměř každý pacient se snaží zahájení dialyzačního léčení co nejvíce oddálit. V této době bývá již kontrolován nefrologem ve velmi krátkých, zpravidla měsíčních intervalech. 

Neexistuje pouze  jediné kritérium, podle kterého lékař zahájení dialýzy doporučí. Bere se v úvahu velikost funkce ledvin (glomerulární filtrace), hodnoty některých zplodin v krvi (močovina, kreatinin), ale i případné převodnění při neschopnosti ledvin vyloučit všechnu nadbytečnou tekutinu, obtížná kontrola krevního tlaku a další biochemické abnormality. Přihlíží se i k potížím nemocného, jako je nechutenství, nucení na zvracení, zvracení, únava, dušnost, poruchy koncentrace a podobně. Proto je třeba o těchto potížích s lékařem mluvit a nezatajovat je. 

Závislost na dialýze představuje nepochybně určitý fyzický a psychický dyskomfort. Řada dialyzovaných nemocných se ale  po několika týdnech na život s dialýzou adaptuje,  cítí se lépe, někteří se mohou vrátit do práce, případně i cestovat.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Chronická onemocnění ledvin nemusí nutně vést k nezvratnému selhání jejich funkce vyžadující následně dialyzační a nebo transplantační léčbu. K tomu byste co nejvíce snížil/a riziko budoucího selhání je nutné co nejvíce spolupracovat s Vašim nefrologem, ošetřujícím lékařem a případně s dalšími odborníky. Je nutné abyste v určitých intervalech docházel/a do nefrologické ambulance. Nefrolog, který se zabývá léčbou nemocí ledvin Vám může upravit Vaši léčbu, předepíše případně další nezbytnou a budě dělat vše nezbytné pro to aby se postup vašeho onemocnění zpomalil nebo dokonce zastavil.

Kromě obecných doporučení spočívajících v pitném režimu, vyvarování se nadměrné námahy a prochlazení Vám může doporučit spolu s dietní sestrou i některé změny ve Vašem jídelníčku (link). Rovněž Vám může upravit Vaši léčbu tak aby bylo učiněno vše nutné ke zpomalení progrese selhání ledvin. Protože ne vždy je toto možné, pomůže Vám se včas připravit na další možnosti léčby selhání ledvin.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Dialýza udržuje rovnováhu vnitřního prostředí podobně jako zdravé ledviny, a to zejména:

• odstraňuje z těla škodliviny jako například močovinu a příbuzné látky, sůl a nadbytečnou tekutinu
• udržuje bezpečnou hladinu některých chemických látek jako například draslíku, vápníku, fosfátů a bikarbonátu
• pomáhá kontrolovat krevní tlak

Dialýza nemá schopnost vyléčit onemocnění ledvin, může pouze – jak uvedeno výše – nahrazovat funkci ledvin a udržovat vnitřní prostředí ve stavu slučitelném se životem.

Existují  dva typy dialýzy – hemodialýza (prováděná obvykle ve zdravotnickém zařízení) a peritoneální dialýza (prováděná v domácím prostředí). Obě metody jsou plně hrazeny ze základního zdravotního pojištění včetně zdravotního transportu.Většina pacientů nemá zdravotní kontraindikace pro jednu či druhou metodu a může si po domluvě se svým lékařem zvolit, která dialyzační metoda jim bude více vyhovovat.

Mezi oběma dialyzačními metodami je možné přecházet podle aktuální zdravotní, psychické nebo sociální situace.Žádná z těchto dialyzačních metod nebrání případné následné transplantaci ledvin, a i pokud dojde po čase ke ztrátě funkce transplantované ledviny, mohou se obvykle pacienti vrátit jak na hemodialýzu, tak na peritoneální dialýzu.  

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Řada onemocnění ledvin může být úspěšně léčena. Pečlivá kontrola cukrovky a krevního tlaku může pomoci předejít onemocnění ledvin nebo poškozování funkce ledvin zpomalit. Kameny a infekce ledvin mohou být obvykle léčeny úspěšně. Bohužel u některých onemocnění ledvin ještě není jejich příčina dostatečně objasněna a specifické léčení není proto zatím dostupné. Někdy může chronické onemocnění ledvin funkci ledvin zničit, takže dojde k selhání ledvin vyžadující léčení dialýzou, nebo transplantací.

Léčení vysokého krevního tlaku speciálními léky (inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, ACE-inhibitor) a pod. pomáhá zbrzdit progresi chronického onemocnění ledvin. Tyto léky mají ochranný efekt na funkci ledvin i u většiny diabetiků.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Opravdu mi hrozí selhání ledvin pokud je úroveň jejich funkce ve stádiu III (glomerulární filtrace mezi 1,0-0,5 ml/s)?

Nemocní, kteří mají onemocnění ledvin ve III stádiu, nemusí být nutně v riziku, že jejich ledviny selžou. Například u starších nemocných trpících ischemickou chorobou ledvin, je běžné snížení jejich funkce ledvin do stádia III avšak selhání ledvin se u nich většinou vyvine jen jako následek dalších onemocnění. Záleží tak samozřejmě na mnohých opatřeních a samozřejmě i na léčbě. Tito nemocní by ale měli být sledováni kromě praktických lékařů, internistů nebo případně diabetologů také pravidelně u nefrologů. Interval sledování v nefrologické ambulanci přitom záleží na rychlosti progrese onemocnění, ale nejdelší interval by neměl být delší než jeden nebo dva roky. V pokročilejších fázi onemocnění jsou běžné kontroly po 3 měsících.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Jedním z velmi častých příznaků spojených s onemocněním ledvin (především ledvinných klubíček - glomerulů) jsou otoky. Jsou způsobeny neschopností ledvin v dostatečné míře vyloučit vodu z organizmu. Otoky postihují symetricky především dolní končetiny, později se mohou objevovat i na horních končetinách, v oblasti zad, podbřišku a očních víček. Nemocní si stěžují na rychlý nárůst hmotnosti, který může dosahovat i desítek kilogramů v krátkém časovém úseku. V některých případech se objevuje i prosakování lymfy (mízní tekutiny) z podkoží. U těžších forem této poruchy či tam, kde nemocní současně trpí srdeční nedostatečností, se přebytek tekutin v organizmu může hromadit na plicích a nemocní pociťují dušnost. Tento stav je již velmi nebezpečný a vyžaduje urgentní lékařskou intervenci. Nemocní mohou pozorovat snížený výdej moči, který se snaží kompenzovat zvýšeným příjmem tekutin, což sitaci většinou ještě zhorší. Obecně tedy platí, že příjem tekutin během dne by měl být zhruba stejný jako celodenní výdej moči, navýšený přibližně o 500ml, které kalkulujeme na perspiraci (pocení, dýchání; případně stolici). Situaci může zhoršovat i konzumace stravy bohaté na sodík, tedy především vyšší příjem kuchyňské soli.

je metoda, při které dochází k očišťování krve uvnitř organismu. Do břišní (peritoneální) dutiny je zavedena tenká plastová hadička (peritoneální katétr) a tím je do břišní dutiny napouštěn dialyzační (očišťovací) roztok, do kterého po určité době prodlevy (3-10h) přejdou z krve škodliviny. Pak je dialyzační roztok z břišní dutiny vypuštěn a nahrazen čerstvým. Dialyzační roztok se vyměňuje průměrně 4x denně, jedna výměna trvá asi 20 minut. Alternativně je možné zajistit výměny dialyzačního roztoku pomocí přístroje – cycleru, který provede sérii krátkých výměn v noci a ve dne již pacient není výměnami roztoku zatěžován.

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Přestože riziko nákazy sérovou žloutenkou (hepatitidou B a C) se ve všech zdravotnických zařízeních včetně dialyzačních center podstatně snížilo,  nelze ji zcela vyloučit ani u zdravotnického personálu, ani u pacientů. Onemocnění sérovou žloutenkou je nebezpečné, protože může přejít do chronicity a způsobit závažné poškození jater. Tyto typy žloutenek se přenáší krví a tělesnými tekutinami. Systém dezinfekce všech přístrojů a nástrojů je v současné době velmi dobře propracovaný a infikovaní nemocní jsou léčeni odděleně. Navíc proti hepatitidě B existuje účinné očkování, které je pro zdravotnický personál povinné a všem pacientům, u kterých nelze vyloučit, že k dialýze dospějí, je naléhavě doporučováno.  

ˆ ^{zpět na stádia nemoci}

Ledviny hrají velmi důležitou roli v zajišťování rovnováhy vnitřního prostředí. Kromě vylučování odpadních produktů metabolizmu bílkovin se podílejí i na vylučování a naopak zpětném vstřebávání celé řady minerálů a stopových prvků. Selhávání funkce ledvin je tedy spojeno s hromaděním odpadních produktů metabolizmu bílkovin v organizmu (především močoviny), které při překročení určité hladiny mohou být pro tělo toxické (urémie). Tyto toxiny negativně ovlivňují celou řadu činností organizmu, včetně schopnosti koncentrace, spánku, chuti k jídlu, sexuální apetence. Všechny tyto poruchy mohou tedy selhávání funkce ledvin doprovázet. U těžšího stupně ledvinné nedostatečnosti si nemocní často stěžují na pocit na zvracení, nechutenství a případně průjmy. Častým steskem je také svědění kůže. V důsledku poruchy schopnosti vylučovat draslík a naopak nedostatečnému vstřebávání vápníku se u pacientů často vyskytují křeče, zejména dolních, ale i horních končetin, brnění prstů a rtů, svalová slabost až adynamie. Tyto minerálové změny mohou být doprovázeny i změnami na EKG, včetně změn srdečního rytmu. Ledviny mají i velmi důležitou roli endokrinní, jelikož jsou zodpovědné za produkci a vylučování (či odbourávání) některých hormonů a vitamínů. Asi nejdůležitější je produkce erytropoetinu, růstového faktoru potřebného pro tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Jeho nedostečná tvorba vede k anémii (chudokrevnosti), což se může projevovat zvýšenou únavou, spavostí, nevýkonností a u pokročilejších stupňů i dušností a selháváním funkce dalšíh orgánů. Významnou roli hrají ledviny i v metabolizmu vitamínu D, jehož přeměna na aktivní metabolit u nemocných ledvin vázne. Výsledkem této poruchy mohou být změny na kostech a kůži. Častěji než u zdravé populace se u nemocných s ledvinnou nedostatečností vyskytují poruchy činnosti štítnice a pohlavních orgánů. Naopak při selhávání ledvin se nedostatečně odbourává inzulin a jeho metabolity, což může být u pacientů s cukrovkou spojeno s opakovanými epizodami hypoglykémie.

Na onemocnění ledvin může pacienty upozornit změna v množství výdeje moči. Za normálního stabilizovaného stavu vylučují ledviny zdravého člověka kolem 1,5 litry moči za den. Za jednoznačně patologické je nutno považovat výdej moči nižší než 0,5 l/den a naopak vyšší než 3 litry/den. Množství moči je významně ovlivněno přijmen tekutin a potravin s vysokým obsahem vody (ovoce - citrusové plody, melouny; zelenina - okurky, rajčata). Výdej moči zvyšují i některé léky (diuretika, kardiotonika, teofyliny) a potraviny (alkohol, káva, čaj). Naopak snížený výdej moči mohou způsobit některé léky na bolest (nesteroidní antiflogistika) a laxativa (navozením průjmu dochází ke snížení močení).

Změny v množství vyloučené moči jsou ale velmi často způsobeny i vlivy mimo ledviny, které vedou ke snížené tvorbě moči (dehydratace, poruchy prokrvení ledvin) a nebo k poruše vylučování moči (zbytnění prostaty u mužů, zúžení močové trubice, nádory v oblasti malé pánve, močové kameny, některá neurologická onemocnění).

představuje nejlepší metodu jak zajistit dlouhodobě kvalitní život s funkční ledvinou. Výhody těchto transplantací spočívají především v tom, že operaci lze naplánovat dostatečně dopředu do doby, kdy by se jinak zahajovala dialyzační léčba. Lze se tak vyvarovat samotné dialýze, která může být spojena s některými komplikacemi, které mohou transplantaci v budoucnu znemožnit. Podmínkou transplantací od žijících dárců je především zajištění možného dárce v okruhu osob blízkých nemocnému. Nejčastěji jimi bývají rodiče, sourozenci, manželé nebo druzi, ledvinu může darovat i jiná blízká osoba nemocnému, v tomto případě však o vhodnosti darování rozhodne etická komise. Darování ledviny za úplatu je trestním činem. Ne každý nemocný s nezvratným selháním ledvin ale může transplantaci ledviny podstoupit. Transplantace ledviny musí pro nemocného znamenat naději na dlouhodobý téměř plnohodnotný život a nikoliv zvyšovat rizika ostatních, již přítomných, závažných chorob. O tom, kdo z nemocných může podstoupit transplantaci ledviny, rozhodují lékaři transplantačních center ve spolupráci s nefrology.

Vysoký krevní tlak (hypertenze) je velmi častým doprovodným příznakem ledvinných onemocnění. Je to podmíněno skutečností, že ledviny hrají klíčovou roli v regulaci krevního tlaku prostřednictvím produkce řady působků (renin, angiotensin) a vlivem na vylučování sodíku a vody z organizmu. Za normální krevní tlak pro zdravé dospělé osoby považujeme hodnoty do 140/90 mmHg. U nemocných s onemocněním ledvin se doporučuje, aby systolický krevní tlak byl dokonce nižší než 130 mmHg. Nutno ale zrůraznit, že hodnoty krevního tlaku jsou závislé na věku, ke kterému je třeba je vztáhnout (děti, senioři) a na absolutní změně hodnot oproti výchozím měřením (zvláště důležité u pacientů se sklonem k nízkému tlaku a u těhotných žen). Diagnózu hypertenze nelze stanovit z jednoho náhodného měření, je potřeba potvrdit zvýšený krevní tlak opakovaným měřením. Krevní tlak je vhodné měřit v různou denní dobu a po 5-10 minutách klidu vsedě. Na vysoký krevní tlak by se mělo myslet zejména u osob s prokázaným ledvinným onemocněním, které trpí opakovanými bolestni hlavy a u kterých dochází k problémům s viděním.

Onemocnění ledvin a močových cest mohou být doprovázena změnami v charakteru a intenzitě močení. Časté močení se objevuje hlavně u infekcí močových cest, které může být spojeno s pocitem nedostatečného vyprázdnění či bolesti po vymočení. Nezřídka tito nemocní močí po 1 hodině menší porce moči. Časté močení s normálním objemem porcí moči bývá typické pro onemocnění s poruhou koncentrační schopnosti ledvin (diabetes insipides, diabetes mellitus), která jsou doprovázena i zvýšeným pocitem žízně. Zvýšená frekvence močení v noci se objevuje hlavně u nemocných s otoky, kteří během dne močí méně, ale v noci se dostavuje diuréza po 2-3 hodinách. Tento jev (nykturie) je ale typický i pro onemocnění protaty a pro kardiaky se srdečním selháváním.

Změny ve vzhledu moči jsou často dominujícím příznakem onemocnění ledvin a močových cest. Přítomnost krve v moči (hematurie) bývá nejčastěji spojena s infekcemi v močových cestách, s přítomností močových kamenů, nádorů či imunitně navozených onemocnění ledvinných klubíček (IgA glomerulonefritida). Může být také nežádoucím projevem léčby léky proti srážení krve. Zkalený vzhled moči může být způsoben zvýšeným obsahem leukocytů či bakterií v moči (pyurie). Typicky se vyskytuje u infekcí ledvin a močových cest. Někdy může tato moč i nepříjemně zapáchat. Na přítomost většího množství bílkoviny (proteinurie) v moči by pacienty mělo upozornit nadměrné pěnění moči po vymočení, které někteří přirovnávají k pivní pěně. Tmavý vzhled moči (hnědočervený) může signalizovat větší příměs žlučových barviv v moči a upozornit tak na závažnější jaterní onemocnění. Změnu barvy moči mohou způsobit i některé léky (cytostatika, rifampicin, B-komplex) a barviva obsažená v potravě. Jakýkoli z těchto nálezů je důvodem k vyhledání lékařské pomoci a objasnění příčiny nálezu.