LedvinyProgres.cz - program renálního screeningu :: Životní styl

Ledviny u nemocných s cukrovkou mohou být postiženy především infekcí, která se vyskytuje častěji než u lidí bez cukrovky. Také jsou zde častější cévní poruchy vzhledem k vyššímu výskytu aterosklerózy renálních tepen. Typickým postižením pro cukrovku je tzv. diabetická nefropatie, onemocnění charakterizované postižením stěny ledvinných glomerulů při kombinované metabolické poruše u cukrovky. Poměrně často se zde může vyskytovat i výše uvedený nefrotický syndrom. Diet­ní zásady u těchto nemocných musí, vedle již uvedených léčebných postupů, respektovat i nutné omezení příjmu energie ve formě sachari­dů.

Tito pacienti, v závislosti na stupni a vyrovnanosti cukrovky, mají v dietě 250-300 g sacharidů. Další energie se musí doplňovat v ostatních živinách. Při podávání bílkovin však již neplatí dříve respektované pra­vidlo, že příjem bílkovin při ještě normální funkci ledvin může být vol­ný. Zjistilo se totiž, že zvýšený příjem bílkovin nad 0,8-1 g/kg tělesné hmotnosti a den může vést k zrychlení progresi ledvinného onemocně­ní. Proto u všech diabetiků již v časném stadiu prokázané diabetické nefropatie redukujeme příjem bílkovin na hodnotu kolem 0,8 g/kg těles­né hmotnosti/den. Také příjem tuků nemůže být volný a jejich podává­ní v dietě se musí řídit určitými pravidly. Především závisí na tom, zda dotyčný diabetik má také významnou poruchu metabolismu tuků a jakého stupně. Doporučujeme příjem nenasycených mastných kyselin zastoupených především v rostlinných tucích.

Rudolfka, Ida, Excelsior, Santovka apod. Také zde je velmi důležitý pravidelný příjem dostatečného množství tekutiny, činící kolem 2 li­trů/den.

Podrobné údaje týkající se problematiky močových kamenů budou uvedeny v samostatné publikaci v edici Dieta.

Funkce ledvin je pro život zcela nezbytná. Místo kde se krev od zplodin očišťuje jsou právě ledviny. Životně důležitý orgán, který slouží k tomu,aby nás naše krev neotrávila. Důležité je i nenechávat zodpovědnost jen na lékařích, ale sami se do tohoto procesu aktivně zapojit. Jedná se o naše ledviny, naše zdraví. Cyklus „Alchymie byti" je úspěšná série dokumentů o existenci člověka a o tom, že život je jen jeden.

Podívejte se na dokument "Jak se neotrávit vlastní krví" z cyklu ČT Alchymie bytí zde

Nefrotický syndrom je charakterizován velkými ztrátami bílkovin do moči. Nejčastější příčinou tohoto stavu je závažné poškození ledvinného glomerulu s porušením tzv. bazální membrány. Ta potom propouští krevní bílkoviny, především albumin, což vede k těžkému deficitu v krevní plazmě. Z toho se následně vyvíjejí otoky způsobené nižším onkologických tlakem plazmy, poruchy v metabolismu tuků, sodíku, dras­líku, vápníku i krevní srážlivosti.

Dietní opatření u těchto nemocných spočívají především v omezení příjmu kuchyňské soli při podávání šetřící diety. Příjem bílkovin se i zde řídí stupněm snížení ledvinné funkce. S ohledem na výrazně sní­ženou hladinu albuminu však nepodáváme nízkobílkovinné diety, ale pouze diety s omezením příjmu bílkovin na 0,8 g/kg tělesné hmotnos­ti/den, doplněné množstvím bílkoviny odpovídající ztrátám bílkovin v moči. Při rozvinutém nefrotickém syndromu upravujeme v dietě též zastoupení tuků s výraznou preferencí nenasycených mastných kyse­lin (rostlinné tuky). Dodáváme dostatek energie, nápoje poddáváme podle výdeje moči.

Ledviny se za fyziologických poměrů dokážou vyrovnat velmi účin­ně se značně se měnícím denním příjmem minerálů a vody. S postup­ných úbytkem ledvinných funkcí však tato schopnost klesá.

Omezení této schopnosti se však neprojevuje v metabolismu sodíku vždy stejným způsobem. V zájmu udržení rovnováhy ve vnitřním pro­středí dochází u nemocných k adaptivním změnám v ledvinných kanál­cích, které mohou vést ke zvýšeným ztrátám sodíku do moči. Před přís­ným omezením příjmu kuchyňské soli je proto vždy doporučováno vyšetření ztrát sodíku močí za 24 hodin.

Stejně tak však při nadměrném příjmu soli může dojít k rozvoji otoků. Otoky mohou vzniknout i z jiných příčin (snížená hladina krevních bílkovin, městnává srdeční slabost, onemocnění jater, místní a cévní příčiny apod.), příjem soli a tedy obsah sodíku v organismu však hraje vždy velmi důležitou roli.

Velmi citlivým a jednoduchým ukazatelem je sledování tělesné hmot­nosti. Její přírůstek mluví pro retenci, a tedy relativně nadbytečný přívod sodíku dietou. Rychlá ztráta hmotnosti může být příznakem sodí­kové deplece a nutnosti zvýšit jeho přívod.

Život s dialýzou nemusí být dnes již spojován jen s dietetickými omezeními, ale může být (díky velkému výběru potravin na trhu) stran diety mnohotvárný a nápaditý.Tipy na vaření jídel s nižším obsahem draslíku a s omezeným obsahem fosforu mohou být lákavými alternativami spoustě „zakázaných“ jídel. Díky nejrůznějším výukovým materiálům je možné vyzkoušet a naučit se připravovat jídla dosud „neznámá“, vzniklá kombinací nejrůznějších potravin, navíc to pacientovi může přinášet zábavu a radost.Strava u dialyzovaných pacientů se stejně jako u zdravých osob skládá z tuků, uhlovodíků a bílkovin. Potřebné denní množství energie je lékařem stanoveno individuálně. Bílkoviny, draslík, fosfát i přísun tekutin však u pacientů s dialýzou vyžadují zvláštní pozornost:

Selhání ledvin může probíhat akutně, z plného zdraví, nebo navazu­je na dlouhodobé chronické onemocnění vedoucí k postupnému zániku fungující tkáně v ledvinách. Při těžkém selhání - a to jak akutním, tak chronickém - se prakticky úplně zastaví tvorba moči a stav nazýváme anurií.

Při stanovení vhodné diety je základním hlediskem stupeň snížení ledvinných funkcí (snížení ledvinných funkcí, nedostatečnost, selhá­ní). Dalším hlediskem je pak základní příčina, průvodní a komplikující onemocnění. Jiná situace bude u nekomplikované ledvinné nedostateč­nosti při chronické glomerulonefritidě, jiná u diabetické nefropatie komplikované pokročilou aterosklerózou, hypertenzí a infekcí močo­vých cest. Ordinovaná dieta nesmí být paušálně neslaná a s omezením bílkovin, ale individuální a diferencovaná.

Dobrý stav výživy dialyzovaného pacienta, jakož i spokojenost a schopnost akceptovat nemoc jsou známky dobré kvality života postižené osoby. Cesta k tomu není vždy jednoduchá, avšak je možná. Na následujících stránkách naleznete několik praktických rad a triků pro správnou každodenní stravu.

Dobrý zdravotní stav a výživa spolu úzce souvisejí

Dobrý zdravotní stav úzce souvisí s individuálním stravovacím chováním. Zeptáme-li se lidí na jejich největší přání, obdržíme většinou odpověď "zdraví". U více než 90% populace hraje v této souvislosti podstatnou a rozhodující roli výživa. Anketa provedená Westenhöferem a Pudelem (1990) ukazuje, že 44,5% dotázaných asociuje pojem "jídlo" s chutí a požitkem, zatímco jen 25,9 % s pojmem "výživa".

Velmi častým nálezem u osob s chorobami ledvin, především při závažnějším postižení, je zvýšený krevní tlak, arteriální hypertenze. Hypertenze je způsobena buď přímo onemocněním ledvin (např. při chronické glomerulonefritidě), nebo je způsobena významným zúžením ledvinných tepen (tzv. vazorenální hypertenze), přivádějících do ledvin okysličenou krev. Při obou typech hypertenze, především však u hypertenze vazorenální, jsou významně zvýšeny hladiny některých hormonů (renin, angiotenzin), které významně ovlivňují její průběh. l Hypertenze představuje velmi závažnou komplikaci. Významně poškozuje cévy a podporuje rozvoj aterosklerózy, současně však i zhoršu­je prognózu ledvinového onemocnění poškozením glomerulárních ka­pilár i cév středního kalibru. Vysoký krevní tlak poškozuje i jiné orgány, především srdeční svalovinu a oční pozadí.

Léčba hypertenze proto patří k základním léčebným postupům ! u většiny nemocných se závažnějším onemocněním ledvin. Hypertenze může být i přidružena k méně závažnému postižení ledvin. V tomto případě se však jedná o hypertenziesenciální, jejíž příčina bezprostředně s onemocněním ledvin nesouvisí.

Z hlediska dietních opatření je třeba věnovat pozornost především i příjmu kuchyňské soli. Obecně bychom měli její příjem lehce snížit, což však neznamená, abychom ji ze stravy vyloučili úplně. Zvláště u nemocných se závažnějším stupněm snížení funkce ledvin je omezení příjmu soli v dietě vždy nutno konzultovat s lékařem.

jako souhrn všech aktivit člověka je důležitý i ve vztahu ke vzniku nebo zhoršení chronického onemocnění ledvin.

Významná je v tomto smyslu

• přiměřená, pestrá a vyvážená strava s nižším obsahem soli a cholesterolu
• dostatečná pohybová aktivita, při nadváze potřeba redukce hmotnosti
• nekuřáctví
• omezování konzumace alkoholu
• adekvátní příjem tekutin, alespoň dva litry denně, při výrazném pocení či jiných ztrátách ( průjmy, zvracení ) i více ( tři až čtyři litry denně )
• řádná léčba všech infekcí
• obezřetnost při užívání protizánětlivých léků a léků proti bolesti ( hrozí porucha funcke ledvin )
• při vysokém krevním tlaku nebo cukrovce důsledná léčba těchto onemocnění a pravidelná kontrola funkce ledvin
• při výskytu onemocnění ledvin v rodině kontrola ostatních rodinných příslušníků, která vyloučí, zda nejde o dědičnou chorobu

Kouření a ledviny

Všeobecně známé nepříznivé důsledky kuřáctví platí i ve vztahu k ledvinám. Nepříznivý účinek kouření na ledviny je zprostředkován především přes srdeční a cévní systém. Okamžitý škodlivý účinek kouření je dán zvýšením krevního tlaku, který následně ovlivňuje i procesy v ledvinách. Vzestupy tlaku při kouření se přenášejí pravděpodobně i na ledvinná klubíčka ( glomeruly) a vedou ke glomerulární hypertenzi. Kuřáci, kteří mají současně zvýšený krevní tlak, vykazují rychlejší pokles funkce ledvin než nekuřáci. Chronické kouření významně urychluje rozvoj kornatění tepen, zvyšuje riziko vzniku srdečního infarktu a mozkové mrtvice. Závažné cévní onemocnění u dlouhodobého kuřáka postihuje též cévy v ledvinách s následnou poruchou jejich funkce.

Kromě srdečních a cévních komplikací je kouření provázeno zvýšeným výskytem chronické infekce průdušek s následnou rozedmou plic. Pojí se rovněž s častějším vznikem nádorových onemocnění, a to především horních cest dýchacích a plic, zažívacího traktu a ledvin a vývodných močových cest.

Kombinace kouření a cukrovky je zvláště nepříznivá. Hůře se dosahuje kompenzace diabetu, častěji se objevují poruchy zpracování tuků v těle. Zvyšuje se výskyt závažných cévních komplikací, které postihují jak velké tak malé cévy v těle včetně změn očních a ledvinných. Kouřící diabetik častěji dospěje do stadia nezvratného selhání ledvin a jeho přežívání na umělé ledvině je horší než u diabetiků nekuřáků.

Obezita u pacientů s chronickým onemocněním ledvin

U běžné populace je obezita s indexem tělesné hmotnosti (BMI) nad 35kg/m² spojena se sedminásobným rizikem vzniku cukrovky a šestinásobným rizikem vzniku vysokého krevního tlaku, což jsou též dva nejčastější rizikové faktory pro vznik chronického renálního onemocnění. Nicméně i samotná obezita, to je nadměrný obsah tuku v těle urychluje nezávisle na ostatních rizicích vznik a zhoršení chorob ledvin.

Obézní pacienti s již diagnostikovaným chronickým onemocněním ledvin, kteří nejsou ještě léčeni dialýzou, těží z redukce hmotnosti. Týká se to jedinců, kteří mají BMI nad 30 kg/m² nebo je obvod jejich pasu nad 102 cm u mužů a nad 88 cm u žen.

U dialyzovaných pacientů je situace odlišná. Protože v průběhu léčby dochází spontánně k poklesu hmotnosti a úbytku především svalové hmoty, není radikálnější redukce hmotnosti vhodná. Ta je doporučována pouze stabilizovaným dialyzovaným pacientům, kteří jsou připravováni k transplantaci ledviny.

Pohybová aktivita a chronické onemocnění ledvin

Pravidelná pohybová aktivita je nezastupitelnou součátí aktivního životního stylu nejen u zdravých osob, ale i u chronicky nemocných pacientů. Pohybová aktivita určitého objemu a intenzity přispívá pozitivně k ovlivnění kvality života chronických pacientů a je vhodnou součástí nefarmakologické složky komplexní léčby.

Pacienti s chronickým onemocněním ledvin ( a především se selháním ledvin ) trpí často i dalšími chorobami. Různou měrou mají téměř pravidelně postižen srdeční a cévní systém a pohybový aparát, čímž se u nich snižuje pohybová aktivita a tolerance fyzické zátěže. Časté bývají bolesti kloubů a páteře, objevují se blokády páteře, dochází k omezení rozsahu kloubní pohyblivosti a ke svalovým zkrácením. Klesá svalová síla, mění se stereotyp chůze, mohou se objevovat poruchy rovnováhy a pohybové koordinace. Z důvodu nemoci, která vede následně k sedavému způsobu života, se významně snižuje výkonnost.

Proč je pravidelná pohybová aktivita důležitá?

Protože přispívá k udržení a zlepšení fyzické kondice a zejména mladším osobám umožňuje návrat do společnosti a lepší začlenění do pracovního procesu. U starších lidí je velmi důležité zachovat si díky pohybové aktivitě co nejdéle celkovou soběstačnost a nezávislost na druhých osobách.

Pravidelný a správně prováděný trénink vede též ke zlepšení funkce srdce, plic a celého oběhového systému, lépe jsou zpracovány cukry v těle, klesají krevní tuky, snižují se nadměrné tukové zásoby, upravuje se částečně chudokrevnost. Roste svalová hmota, zvyšuje se výkon a svalová síla, zlepšuje se funkce kloubů a páteře.

Zlepšování fyzické výkonnosti má současně příznivý dopad na psychickou výkonnost a na uchování duševní svěžesti, zlepšuje se nálada a sebedůvěra.

Jak cvičit?

Jako základ je vždy nezbytné dodržovat léčebná a režimová doporučení, aby se správně zkorigoval krevní tlak, předešlo se kolísání hladin krevních iontů, u diabetiků je třeba vyrovnat glykémie.

Při cvičení je třeba respektovat pohybovou zkušenost jednice a aktuální úroveň jeho zdatnosti. Cvičit začínáme pomalu, postupně zvyšujeme intenzitu a délu zátěže a dbáme na pravidelnost. Necvičíme nikdy ihned po jídle, diabetici musí počítat s větším výdejem energie a tím i s nižší potřebou inzulínu. Na začátku cvičení je třeba svaly rozehřát, po cvičení je uvolnit a protáhnout. při dvičení používáme vhodnou obuv a oděv. Za extrémního počasí ( vedro a vlhko, mráz a vítr ) cvičíme venku jen se zvýšenou opatrností.

U pacientů se selháním ledvin, kteří jsou léčeni některou z forem dialýzy, nebo jsou po transplantaci ledviny, je třeba mít na paměti další věci. Pacienti docházející na hemodialýzu si musejí dávat pozor, aby nedošlo k poranění dialyzační spojky, při peritoneální dialýze pozor na tvrdé doskoky a usilovnou námahu se zadržováním dechu, hrozí vznik břišní kýly, při koupání vzniká riziko infekce kolem vstupu peritoneálního katétru. Transplantovaní pacienti mají štěp uložen povrchně v jámě kyčelní, při pádu, tvrdém doskoku nebo tupém úderu si mohou ledvinu poranit.

Pokud se objeví zvýšení krevního tlaku, bolesti u srdce, dušnost, bušení srdce, nevysvětlitelná únava nebo intenzivní bolesti kloubů, ve cvičení nepokračujeme. Pokud potíže trvají, je nezbytná kontrola lékaře.